Konečně jsem JI spatřila

Buongiorno tutti!

Počasí pomalu přestalo přát. Předchozí dny teplota neustále klesala, až jsem se 10.3. probudila do chladného dne. V 8 hodin ráno, ukazoval teploměr 5°C. Snídaně venku s výhledem na moře už se nekonala. Místo toho jsem si na zahradě natrhala lístky šalvěje a přidala k tomu trochu zázvoru a medu (od místního včelaře :) ) a udělala si výborný čaj. V průběhu dopoledne se teplota vyšplhala na 10°C a tak se dalo pracovat venku. Bohužel po obědě začalo pršet, takže další courání po okolí nebylo možné. Místo toho jsem byla zachumlaná pod dekou a ve spacáku (na co na Sicílii topení, že? ), třídila fotky a relaxovala. 

V noci brání své ulice a děsí zbloudilé pocestné.
Proto je nutné přes den odpočívat :)

Ráno 11.3. jsem se probudila do deštivého dne. Už v noci hřmělo a pršelo, a ráno lilo jako z konve. Díky tomu práce venku nepřipadala v úvahu a tak jsem pracovala uvnitř - Uklízela a čistila jsem kuchyň a obývák.

Výhled z kuchyně

Když přestalo pršet, byl nádherný výhled na moře

Po obědě (brambory s brokolicí, a výborný salát z fenyklu, naklíčené čočky a špenátu) a odpolední seistě, Když jsem se probudila, zjistila jsem, že venku už neprší a můžu se tedy zase vydat po okolí. V mapách jsem si našla nedaleké městečko Pedara a vydala se tam. Pedara se nachází 11 km severně od Catanie a jako mnoho měst v provincii Catanie, se pyšní tím, že je z několika míst krásný výhled na Etnu (například z náměstí). A samozřejmě neopomenuli pojmenovat hlavní ulici Via Etnea. Za krásného počasí samozřejmě z této ulice můžete vidět Etnu, a pokud pojedete po této silnici dostatečně dlouhou dobu, zavede vás až na Etnu, do výše 2000 m.n.m.

Pomeranče jsou všude 

Centrum Pedary je od Angela blíž, než Nicolosi, a tak jsem za cca 30 minut chůze došla na náměstíčko. Malé náměstí, které se opět může chlubit tím, kolik prvků je zde ze sopečného kamene (lavičky, patníky), uprostřed zdobí fontána osvětlená barevnými světly. Procházela jsem se městečkem, dala si výbornou kávu a v pekárně koupila skvělé sušenky do zásoby (nejen že je Angelo vegan, ale i nesolí a nejí sladké). Poté jsem objevila krásný park - Parco Angelo d'Arca - který se nachází asi 5 minut chůze od náměstí. Park je plný stromů, a krásných zákoutí s lavičkami, kde můžete poklidně relaxovat. A když všechno kvete, musí to být krásná podívaná.  

Parco Angelo d´Arca I.

Parco Angelo d´Arca II.

Začínalo se smrákat, tak jsem usoudila, že je ideální čas na to, abych se vydala na cestu zpět. Došla jsem na náměstí, a když jsem zvedla hlavu a ... Spatřila jsem JI. Majestátní, s hlavou vztyčenou, se nad městem tyčila Etna, a blahosklonně shlížela na město a na mě. Úžasem jsem oněměla. Jen jsem stála a upírala svůj zrak na tu nádheru. I přes mlžný opar, který ji zahaloval, byla vidět její krása. To jak je majestátní, vznešená  Co na tom, že kolem ní byl stále opar a tak její rysy nebyly ostré. 

Pohled na Etnu s hlavou v oblacích

Až se nakonec přestala skrývat

Povídání o malé rozpačité holce

Buongiorno tutti!

Dnešní článek bude (poněkud delší) příběh o malé rozpačité holce, která se umí ve správnou chvíli objevit na správném místě a získat tak výjimečné zážitky :)

To se takhle 9.3. po práci a siestě, rozhodla malá rozpačitá holka, že se půjde rozhlédnout po okolí vesničky, kde zrovna bydlí. Vzala si sebou pár věcí, od Angela klíče od brány a šla. Jen co přišla k první ceduli, kde byl ukazatel jih Etny, sever Nicolosi, měla jasno, kudy se vydá. Po cestě obdivovala krásnou krajinu a veškeré ploty, které byly ze sopečného kamene,a spoustu starých kráterů Etny.

Zídka ze sopečného kamene

Rozhodující ukazatel :)

Právě kolem jednoho krásného starého kráteru kráčela už několik minut a zdálky ho pozorovala. Byla k němu magicky přitahována. A tak když v jednu chvíli zahlédla možnost, kudy by se na něj mohla dostat, nedalo jí to a změnila lehce trasu. Šla do kopce, pod nohama jí příjemně křupal sopečný písek, a starý kráter se nadějně přibližoval. Sem tam se zastavila, protože musela sebrat hezký sopečný kamínek a užít si výhled po okolí - na moře, na Catanii a okolní vesničky. Vesele si vykračovala dál, myšlenkami někde jinde a najednou kouká, že stojí někomu uprostřed olivového a vinného sadu. Cesta zmizela, a kolem ní bylo mnoho olivových stromů a opodál malý domek. Rozhlížela se, zda-li by nenašla jinou možnost jak se dostat ke kráteru blíž, ale bohužel. Tak se otočila, a za stále dobré nálady (a dalšího sbírání sopečných kamenů) se vydala zpět na cestu, ze které sešla a pokračovala ve směru ukazatele - jih Etny, sever Nicolosi. 

Starý kráter Etny

Cestou necestou...

...sadem nesadem :)

Výhled na Jónské moře a Catanii

Další starý kráter v pozadí

Po hodině a půl, došla tahle malá rozpačitá holka do centra města Nicolosi. Přemýšlela, kam se půjde podívat, když v tom spatřila ukazatel k vulkanologickému muzeu. Zajásala a hned se tam vydala. Když ale došla k domu s nápisem Vulcano house - Museo di Etneo a podívala se na otevírací dobu, byla lehce zklamaná. Otevírací doba po-st: 9-13:30 a její hodinkách bylo půl 6. No, co se dá dělat, bude se sem muset podívat příště. Chvíli tam ještě postávala a četla si informační ceduli, když se najednou otevřela těžká černá vrata a v nich stál postarší pán a s úsměvem pozval slečnu dál. Usmála se a rozpačitě vešla. Naproti vchodovým dveřím byl malý stolek jako recepce a na něm spousta knížek a brožur o Etně. Po pravé straně byl klenutý průchod do další místnosti, kde byl gauč a mnoho přemnoho knih o vulkanologii, Etně a dalších sopkách (nejen v italském jazyce :) ). Nalevo od stolku pak byla velká prostorná místnost s pár stolky, křesly a barem. Malá rozpačitá holka chvíli okukovala brožury když k ní přišel barman a zeptal se, zda si dá kafe. Slečna odpověděla : "Si, un caffe con latte, per favore" barman se usmál a odešel a ona si sedla k jednomu stolku a rozložila kolem sebe asi 5 knížek a brožur. Postarší pán (pravděpodobně majitel) se po chvíli vrátil a lámanou angličtinou se omlouval a vysvětloval, že muzeum už má zavřeno a teď tu bude  od 7 restaurace, ale že ji za chvíli pustí na plátně aspoň videa o Etně. Ať chvíli počká, že se za chvíli vrátí a odešel. Holce se rozzářily oči, nadšeně přikývla a poděkovala. Když ji donesli naprosto dokonalý kafe (a sušenky) dala se do prohlížení všech brožurek, co si přinesla. Chvilka, na kterou pan majitel odešel, se ale začala poněkud protahovat. Nejen že prohlédla těch 5 brožur co si přinesla, ale i se přemístila do místnosti s knihovnou a prolistovala jich značné množství i tam. Venku už se setmělo, tak začala přemýšlet, že se omluví lidem na baru že musí jít ať to pánovi vyřídí (ačkoli se jí vůbec nechtělo :) ). Najednou se otevřely dveře, vešel majitel a řekl slečně, že za 10 minut přijde profesor, který umí anglicky a ten ji provede muzeem i s výkladem o Etně. Pan profesor během chvíle opravdu přišel, nadšeně se s rozpačitou slečnou přivítal, dal jí po sicilsku pusu na obě tváře, a začal s výkladem.

Kafe a sušenky

Muzeum se skládá ze 3 místností (zakladatelé, sopečné produkty, videomístnost) + prostoru restaurace, kde je 3D model Etny. Přešli k 3D modelu kde profesor provedl vyčerpávající výklad o všech erupcích Etny, jaká města a vesnice přetvořila, jaká úplně zničila a jak výška Etny kolísá. Poté ji zavedl do vedlejší místnosti, kde celou jednu stěnu pokrývalo 6 obrazovek a protější stěnu velké promítací plátno. Na 6 obrazovkách byly: záznamy z termokamery u hlavního kráteru Etny, normální kamerové záznamy Etny, obrazovka s grafickým znázorněním hladiny lávy v Etně (dobré pro předpověď následující erupce), obrazovka znázorňující kde proběhla poslední místa zemětřesení a zbylé dvě obrazovky byly zaměřené na sopku Vulcano. 

Poté rozpačitou slečnu provedl zbývajícími místnostmi muzea, kde jí dal přednášku o prvních vulkanolozích, produktech lávy, druzích lávy, výrobcích z lávy. Když zjistil, že rozpačitá holka je geolog, zastyděl se, že on je oproti ní určitě laik a začali probírat dané téma víc do hloubky. V závěru jí ještě pustil úžasnou videorekonstrukci o tom, jak rychle se všechno semlelo v Pompeích (vy ho můžete shlédnout tady). Při loučení se ještě malá rozpačitá slečna zeptala, jaká je šance získat práci ve vulkanologickem centru v Catanii. Bylo jí řečeno že velmi malá (nejsou dotace, vše je přes tlačenku...), ale že sen má krásný a ať to zkusí ve vulkanologickem centru v Čechách, protože určitě taky máme sopky, a pak se třeba dostanu až do Catanie :) .

Ti první z prvních 

Výrobky I.

Výrobky II.

Výrobky III.

Staré pohlednice

Tím však večer neskončil. Tento večer ještě měl komediální závěr. Když malá rozpačitá holka vyšla z muzea, zjistila že má od Angela 3 zmeškané hovory a nepřečtenou zprávu, zda je v pořádku a žije (ani se nedivím, když bylo 8 večer). Moc se Angelovi omluvila, že ztratila hlavu ve vulkanologickém muzeu a šla zpět. Jenže, když přišla do Ragaly, uvědomila si, že vůbec neví číslo domu ani jméno ulice. Napsala Angelovi prosbu a po odpovědi se vydala do správné ulice. Bohužel, v offline mapách se jí nezobrazovala čísla v ulici. Hledala a nemohla ten správný dům najít. Začala být trochu nervózní, a divocí psi, kteří pobíhali a štěkali po ulicích, jí moc nepřidali. Konečně našla dané číslo! "Ale..to není Angelovo dům. To je nějaký starý neobydlený dům." proběhlo jí hlavou a zoufale stála a koukala kolem sebe. Z protější zahrady nadšeně vyskočil malý psíček, a přiběhl k ní, že si bude hrát a kamarádit se. Pohladila ho, a přemýšlela co dál. "No co, tak půjdu ulicí zpět, a určitě to najdu. Přece si pamatuji, jak dům vypadá. ", pomyslela si a vydala se zpět. Psíček jí dělal průvodce a všechny divoký psy zaháněl svým štěkotem (ačkoli byl ani ne poloviční). Holka stále bloumala a hledala, když jí přišla SMS. "Jsi v pořádku? Mám tě někde vyzvednout? A." Rozhlédla se kolem sebe a uvědomila si, že opravdu neví kudy kam. Tak tedy její hrdost sklopila uši a odepsala "Moc se omlouvám. Prosím ano. Jsem na rohu té a té ulice." Asi 2 minuty po odeslání této zprávy, zavrzaly dveře v zahradě, u které stála a čekala, a ozvalo se Angelovo "Eliška???"...


Takže asi tak. Orientační nesmysl této malé rozpačité holky asi nikdy nezklame. Alespoň má pak co vyprávět a pobaví tím široké okolí :)

A tím končí dnešní povídání o malé rozpačité holce. Doufám, že jste se pobavili, a příští článek bude o návštěvě městečka Pedara :)


Arrivederci

Eliza na cestách

První pracovní den a výlet do Acireale

Buongiorno tutti!

Ráno 8.3. mě probudilo sluníčko, které mi svítilo do pokoje skrz dřevěné žaluzie. Když jsem vyšla na terasu, naskytl se mi úžasný výhled. Byl krásný den a příjemných 15°C a já měla jako na dlani Angelovo vinný sad, ve kterém je pár ovocných a olivových stromů. Také bylo v dálce vidět střechy měst a vesnic, Jónské moře, přístav v Catanii a pár loděk kolíbajících se na vlnách. Posnídala jsem výborný sicilský chléb s úžasnou pomerančovou a mandarinkovou marmeládou (domácí), a výborné pomeranče ze zahrady. Následně jsem se na pár hodin vrhla do práce. Vinný sad a stromy byly ostříhány a mým úkolem bylo odtahat větve k ohni, a ostříhat staré rostlinky papriček.

Angelovo dům

Na pravé straně je ještě druhý, menší domek

Malý vinohrad v popředí, za zídkou je druhý, větší 

O půl druhé byl oběd. A co nesmí chybět na sicilském stole v době oběda? Olivový olej (báječný, domácí od sousedů) se leje prakticky na všechno - salátem počínaje, přes vařené brambory s brokolicí a jen tak na plátek chleba konče. Taky jsem podlehla úžasné a dokonalé chuti a vůni tohoto olivového oleje. :) Dále lahev červeného vína - opět domácí, tentokrát přímo od Angela. (Nikdy jsem nebyla fandou červeného vína, ale tomuhle jsem nedokázala odolat). Na stole také musí být pečivo (jí se absolutně ke všemu), lahev s vodou, mísa salátu, balsamiko a další dochucovadla (třeba domácí chilli papričky).

Prostřený stůl k obědu

Po siestě mi Angelo nabídl, že musí něco vyřídit ve městě Acireale, takže pokud chci, můžu jet s ním a prohlédnout si město. Nabídku jsem s radostí přijela a hned se jelo.

Acireale, město v patřící do provincie Catanie, a nachází se ve východní části Sicílie. Z jedné strany je omýváno Jónským mořem, ze strany druhé je kryto jižními svahy Etny. Město bylo vybudováno na útesu, který vznikl díky lávovým proudům při erupcích Etny.

Hlavní náměstí se jmenuje Piazza del Duomo, a dominuje mu Bazilika sv. Petra a Pavla. Hned při prvním pohledu si nelze nevšimnout, že lávové kameny jsou hojně využívány pro místní architekturu a spolu s často využívaným vápencem pak tvoří hezký barevný kontrast. Bazilika sv. Petra a Pavla je toho dobrým důkazem. Spodní část Baziliky a okraje jsou ze sopečného kamene, a zbytek z vápence. 

Bazilika svatého Petra a Pavla

Piazza del Duomo

Piazza del Duomo

Když jsem vystoupila z auta, první co jsem viděla byla cukrárna (Pasticeria). Bylo mi jasné, že i když je 10°C a mírně poprchává, tak si přece nenechám ujít pravou italskou zmrzlinu. Dala jsem si kávovou. Byla úžasná a porce jak hrom.

Úžasná kávová zmrzlina 

Bacha! Čokoláda je tu všude! (ideální svět :) )

Při procházení městem jsem se hned naučila pár věcí o Sicílii (nebo jen o menších městech?). Troubení je tady sport. Kdo netroubí, jako by nebyl. Troubí se tady protože kolona stojí (no a co, že je červená), troubí se protože zrovna jedu, troubí se protože najíždím do křižovatky, troubí se z mnoha dalších důvodů, troubí se protože chci, a troubí se aby se troubilo. Chodníky na mnoha místech chybí, chodci chodí jen tak v silnici a musí si dávat pozor. I když on je nějaký troubící řidič na sebe upozorní. Auta tu běžně projíždějí v 10 cm vzdálenosti od lidí.
Další věc, se kterou jsem se tady setkala, byl přechod pro chodce, který najednou končil uprostřed silnice. Jen tak, znenadání (nemohla jsem to nevyfotit).

Najednou přechod končí. A není to jediné místo, kde tomu tak je :)

Prošla jsem si část města až jsem narazila na lávku, která vedle ke stezce k moři. Chtěla jsem se podívat až k němu, ale jelikož se jednalo o značně zapadlou část a začínalo se již smrákat, ušla jsem jen necelou půlku a pak se vydala zbaběle nazpět do kopce a do centra. I tak bylo ale krásné poslouchat jemné šumění moře a jinak všude v okolí ticho a klid. 

Klikatá cesta k moři

Výhled na moře

Výhled na moře II.

Poté už se pomalu blížila hodina, kdy mě měl Angelo vyzvednout na náměstí, takže jsem zamířila zpět. Doma pak rychlá lehká večeře a spát. Byl to krásný, i když trochu chladnější den.

A tím se s vámi rozloučím. Další článek bude o procházce do městečka Nicolosi a návštěvě vulkanologického muzea a o tom, jak vztah mezi mnou a orientačním smyslem, nikdy nebude v pořádku :)

Arrivederci

Eliza na cestách

Začínáme

Buongiorno tutti!

Tak přátelé, kamarádi a všichni mí blízcí, na tomhle blogu se vám pokusím přiblížit jak se mám, co dělám a kde všude jsem byla při své pouti Sicílií.

A rovnou začneme.

Po měsíci a půl příprav, jsem 7.3. sedla do letadla a v 16:00 se odlepila od země. První část letu (ČR - Bergamo) byla krátká, trvala jen hodinu, ale krásná. V letadle jsem měla své oblíbené místo - u okna s výhledem na křídlo - tak jsem mohla sledovat nejprve se česká krajina vzdaluje až jsme proletěli mraky, a krajinu vystřídala peřina z obláčků, osvícená sluncem.

V Bergamu jsem zvládla vyzvednutí a znovu-odbavení krosny rychle a tak jsem si čekání na pokračování mého letu krátila brouzdáním po duty free zóně a výhledem na západ slunce. Druhá část letu, Bergamo - Catania, trvala 2 hodiny a nic z ní nevím, protože jsem ji celou prospala :)

Do Catanie jsem přiletěla ve 21:40, a krátce po té co jsem si vyzvedla krosnu, mě vyzvedl Angelo. Angelovi je cca 44 let, a jeho angličtina je úžasná a bez silného italského akcentu. Důvodem je to, že po studiích v Catanii (má vystudovanou geologii :) ), se sebral a bez znalosti jazyka odjel do Irska. Tam se naučil jazyk, začal pracovat pro nějakou větší tamní společnost a po skoro 10 letech se vrátil zpět na Sicílii. Stále ale pracuje pro tu firmu v Irsku, ale přes internet. 

Po hodině jízdy jsme dorazili do místa s názvem Ragala, což je okrajová část městečka Nicolosi. Angelo mi v rychlosti ukázal kde v domě co je, domluvili jsme si snídani na 8, popřáli dobrou noc a šli spát.

Tím můj první den končil. Byl náročný a vyčerpávající. 

A první článek také ukončím v tomto místě. V dalším článku se můžete těšit  třeba na fotky Angelova domu či z městečka Acireale, které jsem navštívila.

Arrivederci 

Eliza na cestách