Ráno 8.3. mě probudilo sluníčko, které mi svítilo do pokoje skrz dřevěné žaluzie. Když jsem vyšla na terasu, naskytl se mi úžasný výhled. Byl krásný den a příjemných 15°C a já měla jako na dlani Angelovo vinný sad, ve kterém je pár ovocných a olivových stromů. Také bylo v dálce vidět střechy měst a vesnic, Jónské moře, přístav v Catanii a pár loděk kolíbajících se na vlnách. Posnídala jsem výborný sicilský chléb s úžasnou pomerančovou a mandarinkovou marmeládou (domácí), a výborné pomeranče ze zahrady. Následně jsem se na pár hodin vrhla do práce. Vinný sad a stromy byly ostříhány a mým úkolem bylo odtahat větve k ohni, a ostříhat staré rostlinky papriček.
|
|
Na pravé straně je ještě druhý, menší domek
|
 |
| Malý vinohrad v popředí, za zídkou je druhý, větší |
O půl druhé byl oběd. A co nesmí chybět na sicilském stole v době oběda? Olivový olej (báječný, domácí od sousedů) se leje prakticky na všechno - salátem počínaje, přes vařené brambory s brokolicí a jen tak na plátek chleba konče. Taky jsem podlehla úžasné a dokonalé chuti a vůni tohoto olivového oleje. :) Dále lahev červeného vína - opět domácí, tentokrát přímo od Angela. (Nikdy jsem nebyla fandou červeného vína, ale tomuhle jsem nedokázala odolat). Na stole také musí být pečivo (jí se absolutně ke všemu), lahev s vodou, mísa salátu, balsamiko a další dochucovadla (třeba domácí chilli papričky).
Po siestě mi Angelo nabídl, že musí něco vyřídit ve městě Acireale, takže pokud chci, můžu jet s ním a prohlédnout si město. Nabídku jsem s radostí přijela a hned se jelo.
Acireale, město v patřící do provincie Catanie, a nachází se ve východní části Sicílie. Z jedné strany je omýváno Jónským mořem, ze strany druhé je kryto jižními svahy Etny. Město bylo vybudováno na útesu, který vznikl díky lávovým proudům při erupcích Etny.
Hlavní náměstí se jmenuje Piazza del Duomo, a dominuje mu Bazilika sv. Petra a Pavla. Hned při prvním pohledu si nelze nevšimnout, že lávové kameny jsou hojně využívány pro místní architekturu a spolu s často využívaným vápencem pak tvoří hezký barevný kontrast. Bazilika sv. Petra a Pavla je toho dobrým důkazem. Spodní část Baziliky a okraje jsou ze sopečného kamene, a zbytek z vápence.
 |
| Bazilika svatého Petra a Pavla |
 |
| Piazza del Duomo |
 |
| Piazza del Duomo |
Když jsem vystoupila z auta, první co jsem viděla byla cukrárna (Pasticeria). Bylo mi jasné, že i když je 10°C a mírně poprchává, tak si přece nenechám ujít pravou italskou zmrzlinu. Dala jsem si kávovou. Byla úžasná a porce jak hrom.
 |
| Úžasná kávová zmrzlina |
 |
| Bacha! Čokoláda je tu všude! (ideální svět :) ) |
Při procházení městem jsem se hned naučila pár věcí o Sicílii (nebo jen o menších městech?). Troubení je tady sport. Kdo netroubí, jako by nebyl. Troubí se tady protože kolona stojí (no a co, že je červená), troubí se protože zrovna jedu, troubí se protože najíždím do křižovatky, troubí se z mnoha dalších důvodů, troubí se protože chci, a troubí se aby se troubilo. Chodníky na mnoha místech chybí, chodci chodí jen tak v silnici a musí si dávat pozor. I když on je nějaký troubící řidič na sebe upozorní. Auta tu běžně projíždějí v 10 cm vzdálenosti od lidí.
Další věc, se kterou jsem se tady setkala, byl přechod pro chodce, který najednou končil uprostřed silnice. Jen tak, znenadání (nemohla jsem to nevyfotit).
 |
| Najednou přechod končí. A není to jediné místo, kde tomu tak je :) |
Prošla jsem si část města až jsem narazila na lávku, která vedle ke stezce k moři. Chtěla jsem se podívat až k němu, ale jelikož se jednalo o značně zapadlou část a začínalo se již smrákat, ušla jsem jen necelou půlku a pak se vydala zbaběle nazpět do kopce a do centra. I tak bylo ale krásné poslouchat jemné šumění moře a jinak všude v okolí ticho a klid.
 |
| Klikatá cesta k moři |
 |
| Výhled na moře |
 |
| Výhled na moře II. |
Poté už se pomalu blížila hodina, kdy mě měl Angelo vyzvednout na náměstí, takže jsem zamířila zpět. Doma pak rychlá lehká večeře a spát. Byl to krásný, i když trochu chladnější den.
A tím se s vámi rozloučím. Další článek bude o procházce do městečka Nicolosi a návštěvě vulkanologického muzea a o tom, jak vztah mezi mnou a orientačním smyslem, nikdy nebude v pořádku :)
Arrivederci
Eliza na cestách
Žádné komentáře:
Okomentovat