Povídání o malé rozpačité holce

Buongiorno tutti!

Dnešní článek bude (poněkud delší) příběh o malé rozpačité holce, která se umí ve správnou chvíli objevit na správném místě a získat tak výjimečné zážitky :)

To se takhle 9.3. po práci a siestě, rozhodla malá rozpačitá holka, že se půjde rozhlédnout po okolí vesničky, kde zrovna bydlí. Vzala si sebou pár věcí, od Angela klíče od brány a šla. Jen co přišla k první ceduli, kde byl ukazatel jih Etny, sever Nicolosi, měla jasno, kudy se vydá. Po cestě obdivovala krásnou krajinu a veškeré ploty, které byly ze sopečného kamene,a spoustu starých kráterů Etny.

Zídka ze sopečného kamene

Rozhodující ukazatel :)

Právě kolem jednoho krásného starého kráteru kráčela už několik minut a zdálky ho pozorovala. Byla k němu magicky přitahována. A tak když v jednu chvíli zahlédla možnost, kudy by se na něj mohla dostat, nedalo jí to a změnila lehce trasu. Šla do kopce, pod nohama jí příjemně křupal sopečný písek, a starý kráter se nadějně přibližoval. Sem tam se zastavila, protože musela sebrat hezký sopečný kamínek a užít si výhled po okolí - na moře, na Catanii a okolní vesničky. Vesele si vykračovala dál, myšlenkami někde jinde a najednou kouká, že stojí někomu uprostřed olivového a vinného sadu. Cesta zmizela, a kolem ní bylo mnoho olivových stromů a opodál malý domek. Rozhlížela se, zda-li by nenašla jinou možnost jak se dostat ke kráteru blíž, ale bohužel. Tak se otočila, a za stále dobré nálady (a dalšího sbírání sopečných kamenů) se vydala zpět na cestu, ze které sešla a pokračovala ve směru ukazatele - jih Etny, sever Nicolosi. 

Starý kráter Etny

Cestou necestou...

...sadem nesadem :)

Výhled na Jónské moře a Catanii

Další starý kráter v pozadí

Po hodině a půl, došla tahle malá rozpačitá holka do centra města Nicolosi. Přemýšlela, kam se půjde podívat, když v tom spatřila ukazatel k vulkanologickému muzeu. Zajásala a hned se tam vydala. Když ale došla k domu s nápisem Vulcano house - Museo di Etneo a podívala se na otevírací dobu, byla lehce zklamaná. Otevírací doba po-st: 9-13:30 a její hodinkách bylo půl 6. No, co se dá dělat, bude se sem muset podívat příště. Chvíli tam ještě postávala a četla si informační ceduli, když se najednou otevřela těžká černá vrata a v nich stál postarší pán a s úsměvem pozval slečnu dál. Usmála se a rozpačitě vešla. Naproti vchodovým dveřím byl malý stolek jako recepce a na něm spousta knížek a brožur o Etně. Po pravé straně byl klenutý průchod do další místnosti, kde byl gauč a mnoho přemnoho knih o vulkanologii, Etně a dalších sopkách (nejen v italském jazyce :) ). Nalevo od stolku pak byla velká prostorná místnost s pár stolky, křesly a barem. Malá rozpačitá holka chvíli okukovala brožury když k ní přišel barman a zeptal se, zda si dá kafe. Slečna odpověděla : "Si, un caffe con latte, per favore" barman se usmál a odešel a ona si sedla k jednomu stolku a rozložila kolem sebe asi 5 knížek a brožur. Postarší pán (pravděpodobně majitel) se po chvíli vrátil a lámanou angličtinou se omlouval a vysvětloval, že muzeum už má zavřeno a teď tu bude  od 7 restaurace, ale že ji za chvíli pustí na plátně aspoň videa o Etně. Ať chvíli počká, že se za chvíli vrátí a odešel. Holce se rozzářily oči, nadšeně přikývla a poděkovala. Když ji donesli naprosto dokonalý kafe (a sušenky) dala se do prohlížení všech brožurek, co si přinesla. Chvilka, na kterou pan majitel odešel, se ale začala poněkud protahovat. Nejen že prohlédla těch 5 brožur co si přinesla, ale i se přemístila do místnosti s knihovnou a prolistovala jich značné množství i tam. Venku už se setmělo, tak začala přemýšlet, že se omluví lidem na baru že musí jít ať to pánovi vyřídí (ačkoli se jí vůbec nechtělo :) ). Najednou se otevřely dveře, vešel majitel a řekl slečně, že za 10 minut přijde profesor, který umí anglicky a ten ji provede muzeem i s výkladem o Etně. Pan profesor během chvíle opravdu přišel, nadšeně se s rozpačitou slečnou přivítal, dal jí po sicilsku pusu na obě tváře, a začal s výkladem.

Kafe a sušenky

Muzeum se skládá ze 3 místností (zakladatelé, sopečné produkty, videomístnost) + prostoru restaurace, kde je 3D model Etny. Přešli k 3D modelu kde profesor provedl vyčerpávající výklad o všech erupcích Etny, jaká města a vesnice přetvořila, jaká úplně zničila a jak výška Etny kolísá. Poté ji zavedl do vedlejší místnosti, kde celou jednu stěnu pokrývalo 6 obrazovek a protější stěnu velké promítací plátno. Na 6 obrazovkách byly: záznamy z termokamery u hlavního kráteru Etny, normální kamerové záznamy Etny, obrazovka s grafickým znázorněním hladiny lávy v Etně (dobré pro předpověď následující erupce), obrazovka znázorňující kde proběhla poslední místa zemětřesení a zbylé dvě obrazovky byly zaměřené na sopku Vulcano. 

Poté rozpačitou slečnu provedl zbývajícími místnostmi muzea, kde jí dal přednášku o prvních vulkanolozích, produktech lávy, druzích lávy, výrobcích z lávy. Když zjistil, že rozpačitá holka je geolog, zastyděl se, že on je oproti ní určitě laik a začali probírat dané téma víc do hloubky. V závěru jí ještě pustil úžasnou videorekonstrukci o tom, jak rychle se všechno semlelo v Pompeích (vy ho můžete shlédnout tady). Při loučení se ještě malá rozpačitá slečna zeptala, jaká je šance získat práci ve vulkanologickem centru v Catanii. Bylo jí řečeno že velmi malá (nejsou dotace, vše je přes tlačenku...), ale že sen má krásný a ať to zkusí ve vulkanologickem centru v Čechách, protože určitě taky máme sopky, a pak se třeba dostanu až do Catanie :) .

Ti první z prvních 

Výrobky I.

Výrobky II.

Výrobky III.

Staré pohlednice

Tím však večer neskončil. Tento večer ještě měl komediální závěr. Když malá rozpačitá holka vyšla z muzea, zjistila že má od Angela 3 zmeškané hovory a nepřečtenou zprávu, zda je v pořádku a žije (ani se nedivím, když bylo 8 večer). Moc se Angelovi omluvila, že ztratila hlavu ve vulkanologickém muzeu a šla zpět. Jenže, když přišla do Ragaly, uvědomila si, že vůbec neví číslo domu ani jméno ulice. Napsala Angelovi prosbu a po odpovědi se vydala do správné ulice. Bohužel, v offline mapách se jí nezobrazovala čísla v ulici. Hledala a nemohla ten správný dům najít. Začala být trochu nervózní, a divocí psi, kteří pobíhali a štěkali po ulicích, jí moc nepřidali. Konečně našla dané číslo! "Ale..to není Angelovo dům. To je nějaký starý neobydlený dům." proběhlo jí hlavou a zoufale stála a koukala kolem sebe. Z protější zahrady nadšeně vyskočil malý psíček, a přiběhl k ní, že si bude hrát a kamarádit se. Pohladila ho, a přemýšlela co dál. "No co, tak půjdu ulicí zpět, a určitě to najdu. Přece si pamatuji, jak dům vypadá. ", pomyslela si a vydala se zpět. Psíček jí dělal průvodce a všechny divoký psy zaháněl svým štěkotem (ačkoli byl ani ne poloviční). Holka stále bloumala a hledala, když jí přišla SMS. "Jsi v pořádku? Mám tě někde vyzvednout? A." Rozhlédla se kolem sebe a uvědomila si, že opravdu neví kudy kam. Tak tedy její hrdost sklopila uši a odepsala "Moc se omlouvám. Prosím ano. Jsem na rohu té a té ulice." Asi 2 minuty po odeslání této zprávy, zavrzaly dveře v zahradě, u které stála a čekala, a ozvalo se Angelovo "Eliška???"...


Takže asi tak. Orientační nesmysl této malé rozpačité holky asi nikdy nezklame. Alespoň má pak co vyprávět a pobaví tím široké okolí :)

A tím končí dnešní povídání o malé rozpačité holce. Doufám, že jste se pobavili, a příští článek bude o návštěvě městečka Pedara :)


Arrivederci

Eliza na cestách