Catania

Buongiorno tutti!

V sobotu 12.3. jsem měla free-day, tak jsem ho využila k návštěvě Catanie. Angelo mi v pátek večer zjistil autobusy z Pedary a Nicolosi do Catanie a zpět. Chtěl mě odvézt na autobus, jenže ráno zjistil, že jeho auto prostě nepojede. A protože měl nějaké zařizování ten den, šel do Pedary, půjčit si auto své sestry. Rozhodla jsem se, že si udělám procházku s ním a pak chytnu nějaký bus. Na zastávku jsem však přišla půl hodiny po odjezdu jednoho a hodinu před příjezdem druhého autobusu. "Hmm, trochu pech", říkala jsem si a šla si koupit do místní trafiky zpáteční jízdenku do Catanie, za 5,60 eur. Když jsem se vrátila zpět na "zastávku" (absolutně neoznačené místo na hlavní ulici, kam mě Angelo zanavigoval slovy "stůj tady, koukej odkud pojede autobus, a pak mávej"), a zrovna jsem přemýšlela, že zapadnu někam alespoň na kafe, když tu se ze zatáčky vynořil autobus s nápisem Pedara - Catania - Pedara. Mávla jsem, a usměvavý pan řidič mi zastavil a otevřel dveře. Ještě jsem se u něj ujistila, že opravdu jede do Catanie a hned nato jsme jeli.

Seděla jsem dvě sedačky za řidičem a plná dojmů a s úsměvem od ucha k uchu jsem se dívala na míhající se krajinu za oknem. Užívala jsem si příjemný mravenčivý pocit z cesty za dalším dobrodružstvím. Sledovala jsem, jak lidi nastupují a vystupují a zjistila jsem další krásnou věc, specifickou minimálně pro tuto oblast. Pokud někam potřebujete, řekněte to řidiči. Pokud to má po cestě tak nezáleží, zda je v daném místě zastávka, nebo jestli autobus náhodou nezablokuje dopravu v obou směrech. Potřebujete zde vystoupit - zastaví zde. Stavěli jsme tedy na rozličných místech - v zatáčce, mezi poli, uprostřed ničeho, u hospody, na periferii Catanie (přece nepůjdete z centra pěšky zase zpět).

Po asi půl hodině jízdy, když už bylo znát, že jsme ve městě, jsem začínala mít trochu obavy, zda jsem to náhodou nepřejela. Jestli jsem neminula centrální zastávku, protože tenhle bus rovnou jel okruh. Jakmile skončil v Catanii, jel hned zpáteční cestu do Pedary. Proto jsem se na jedné poměrně rušné zastávce zvedla, došla za řidičem a zeptala se ho, zda už je tahle zastávka centrum Catanie. Naštěstí mě ujistil, že to ještě centrum není. Když jsme přijeli na autobusové nádraží v Catanii, zjistila jsem, že jsem opravdu nemusela mít obavy, protože bylo na první pohled poznat, že jsme na autobusáku. Když jsem vystupovala, došla jsem ještě za řidičem poděkovat mu. Ten se usmál, a anglicky mi začal vysvětlovat, kterou ulicí a jak se dostanu na hlavní náměstí - Piazza Duomo, a taky mi řekl v kolik a z jakého nástupiště pojede večer do Pedary. Celá nadšená z příjemné cesty a ochotného pana řidiče jsem se vydala do centra Catanie.

Občerstvení v podobě caffe machiato a výborné čokoládové "koblihy"

Catanie je druhé největší město Sicílie (první je samozřejmě hlavní město Palermo) a je hlavním městem stejnojmenné provincie. Nachází se na východním pobřeží ostrova Sicílie, na úpatí Etny a byla založena v 8. století př.n.l. Když byla Etna v minulosti hodně naštvaná, podařilo se jí poničit i Catanii, nejvíce se na ní vyřádila v roce 1693.

Jakožto druhé největší město ostrova, je také neskutečně živá a rušná. A jestli jsem si myslela, že nekoordinovaná doprava je výsadou malých měst a vesnic, tak jsem svůj názor velice rychle přehodnotila. Chaos v dopravě (tedy chaos pro mě), tu byl větší než v Nicolosi a Acireale a skútrů tu bylo nespočet. Z hlavní třídy jsem uhnula poměrně brzy, protože jsem v jedné z postranních uliček zahlédla trhové stánky. To kam jsem se ale dostala, jsem rozhodně nečekala. Obrovský trh se rozprostíral na malém náměstíčku před kostelem a v mnoha postranních uličkách.

Asi třetina stánků...

...další malá část trhu

Na tomto obrovském, a typicky sicilském trhu, jste mohli koupit všechno od bot, přes různé druhy oblečení, kožených pásků, vybavení do bytu, přes rozličné druhy ovoce a zeleniny, mořské potvory (které neznáte ani z obrázků), pořádný steaky, až po domácí mazlíčky v podobě akvarijních rybek, či zakrslých králíčků.

Póóslední chobotničky pro váš skvělý oběd

Hlavní pravidlo takového trhu je -  kdo víc křičí, ten víc prodá. Při tom množství stánků to byl opravdu hukot. K tomu občas těmi neskutečně úzkými uličkami, kdy většinu místa zabrali kupující, projížděli ještě skútry. Zkrátka taková sicilská idylka. Prošla jsem (snad) celý trh a neodolala jsem krásným červeným jahodám, které se tam na mě smály.

Jedny z mnoha a mnoha ryb

Na náměstíčku jsem se ještě zastavila v basilice. Byla to Basilica Santuario del Carmine (1737). Ten klid, oproti tomu mumraji venku, byl neuvěřitelný. Basilika byla krásná, klidná, hezky zdobená, a jak jinak, než ze sopečného kamene. Když jsem se dostatečně nabažila toho ticha, vrátila jsem se zpět na hlavní třídu.

Basilica Santuario del Carmine I.

Basilica Santuario del Carmine II.

Po cestě na náměstí jsem si udělala ještě jednu odbočku a to když jsem zahlédla nedaleko park. A když já někde vidím aspoň náznak přírody, tak tam prostě musím. Když jsem tam došla, zjistila jsem, že se jedná o park Giardino Belliny, jednu ze 4 veřejných zahrad v Catanii. Nejstarší část zahrady pochází z 18. století. Zahrada je pojmenovaná po jednom z nejvýznamnějších hudebních skladatelů z Itálie - Vincenzo Bellinim.

Park Giardino Bellini

Datum mění každý den :)

Nápis v zahradě z keříčků

Hlavní náměstí města Catanie se nazývá Piazza Duomo, a jeho dominantou jsou dva prvky. První, je katedrála Katedrála svaté Agáty, postavená v 11. st. normany a opravená po ničivém zemětřesení roku 1693. Je obrovská a krásně zdobená a je velkým kontrastem k černým chodníkům a náměstí.

Cattedrale di Sant´Agata

Druhou dominantou náměstí je kašna Fontana dell Elefante, kterou na vrcholu zdobí socha slona ze sopečného kamene (tak si myslím, že se místní setkávají pod chobotem asi jako lidi v Praze pod ocasem).

Fontana dell Elefante

Chvíli jsem zkoušela bloumat městem jen za pomoci offline map, když jsem ale minula už údajně čtvrtou zříceninu, a nikde stále nic nebylo, rozhodla jsem se, že to udělám jinak. Došla jsem si do infocentra pro mapu a rovnou jsem  si nechala zatrhnout, kde je autobusové nádraží, ze kterého jsem jela zase zpět do Pedary (známe mě). Počasí přálo, já začínala zase rozmrzat, a kochala jsem se místní architekturou.

Fontána (bohužel bezejmenná)

Teatro Massimo Bellini

Catanie je hezké město, moc se mi líbí opět sopečný kámen všude, ale nějak zásadně mě nenadchla. Nejvíc se mi asi líbila fontána na Piazza Duomo, hrad Castello Ursino (byzantský původ) a jejich Univerzita.

Univerzita

Castelo Ursino 

Po několikahodinové procházce jsem nakonec zapadla do malé kavárny, odpočívala a krátila si čekání na autobus nad kávou.

Bohužel jsem si nepoznamenala, co je tahle budova zač

Před odjezdem z Pedary mi Angelo poslal SMS s italskou větou, ve které žádám řidiče, jestli by mi mohl zastavit na jiném místě (konkrétně nad oblastí, která se nazývá Montagna) - tím se moje cesta zkrátí skoro o půlku kopce. Vykoktala jsem tuto větu na pana řidiče, který mi s úsměvem řekl že samozřejmě. A když jsme projížděli Pedarou, jen jsem se mu připomněla a bylo. Zastavil mi v zatáčce, kde stáčel autobus zase zpět a popřál hezkou cestu.

Ten večer jsem odcházela spát s náležitou hrdostí na sebe samu. Zvládla jsem cestu do Catanie a zpět, a nezabloudila jsem, nic jsem si neudělala, zkrátka příjemný day off.

Tady se s vámi dnes rozloučím a v příštím článku se můžete těšit ještě na vyprávění a fotky z krásného divadla Teatro Romano e Odeon, které jsem navštívila v Catanii.


Arrivederci

Eliza na cestách