Trecastagni

Buongiorno tutti!

Po pracovním dopoledni, kdy mi ráno zpříjemnil pohled na Etnu, jsem se vydala do dalšího městečka - Trecastagni, které se nachází cca 30 minut chůze za Pedarou. 

Necestuji sama 

Angelo měl cestu do města, tak jsem toho využila a nechala se kousek popovézt. Město spadá do provincie Catania, a stále ještě je na svazích Etny a obklopeno mnoha starými krátery jako Monte Ilice, Gorna Monte, Monte S. Nicholas. Díky vyšší nadmořské výšce města, je prý v jasných dnech vidět až Kalábrie. Je to hezké malé městečko, a už mě ani nepřekvapilo (naopak jen příjemně potěšilo), že opět je většina věcí a budov vyrobena ze sopečného kamene. Ten svou tmavou barvou dodává lehce temný nádech. 

Procházela jsem se městem, obdivovala silnice, chodníky, patníky ze sopečného kamene. Po hodině procházení se a užívání si výhledu na staré sopečné krátery jsem se vydala pomalu zpět.

Upravený park

Fontána - můžete hádat z čeho :)

Když jsem přišla na náměstí, bylo okolo šesté hodiny a já se divila co vidím. Po celém malém náměstí byli pánové cca ve věku 60. let a výš,  oblečení ve svátečním a tvořili skupinky. Jedna skupinka jen postávala a povídala, jiná skupinka měla ve svém středu stolek a okolo židle na kterých seděli a hráli karty, další hráli opodál kostky. Vypadalo to jako krásná klidná večerní idylka malého města.

Chiesa Madre San Nicola

Když jsem se vrátila k Angelovi, rozhodli jsme se, že po večeři uděláme oheň a spálíme tak veškerý nashromážděný binec z předchozích dní (rozuměj listí, trávu, klacíky, větve).

Oheň krásně hořel, kouř společně s vánkem tvořili krásně obrazce kolem něj a já, stojíce mezi dvěma vegetariány, jsem zamumlala "Chybí tomu už jenom buřty".

Byl to nádherný den plný dojmů. A to ty největší dojmy jsem měla stále ještě před sebou.

Arrivederci

Eliza na cestách